* 5.1.2005

Klubový vítěz mladých

Národní vítěz

Res. CACIB

7 x CAC

Res. CAC

4x CAJC

chovná fena:

DKK 1/1, PRA/C/LL neg. (21.3.2007)

bonitace 25.3.2006: těsný předkus (řezáky 6/6 v řadě),

25 cm, 5,5kg, přednosti: elegantní fena, výborná povaha

Mé jméno je Betula Modrá písnička - Betty, Bettynka, Betulka

Narodila jsem se 5.1.2005 u paní Marty Dlabolové v Praze v chovatelské stanici Modrá písnička, jako jedno z posledních společných štěňat tatínka Dastíka (Dragonsong Steeldust) a maminky Arču (Dragonsong Worldclass), a o dva měsíce později jsem se stěhovala k nové paničce do Borotic.

Zvykla jsem si velice rychle, protože bydleníčko v lese na hájovně znamenalo spoustu místa k dovádění a ještě víc zajímavostí k objevování. A doma si mě zamilovali hned. Hlavně panička - byla jsem první tibeťák v jejím životě a natolik jsem ji okouzlila, že mi o pár měsíců později pořídila kamaráda Kenyho (významně u toho podotýkala, že nepříbuzného, ale já tenkrát vůbec netušila, k čemu je to důležité). Kenyho jsem měla na hraní, abych se měla s kým honit a prát, protože panička tolik nevydrží - ale občas mě ten kluk trochu štval, protože dolejzal a dotíral. Já si ho ale umím zpracovat - a to se pak panička diví, jak si taky umím zařvat! Ona si myslí, že jsem jenom něžná, okouzlující, milá a hodná holka - a já umím být taky dračice...

V Boroticích jsem bydlela jen rok a už mě zase stěhovali - tentokrát do Kytína. Doufám, že už to bylo naposledy - ačkoliv připouštím, že je to čím dál lepší. Bydlíme zase na hájovně a navíc tady můžu běhat celý den, aniž by se báli, že jim uteču (což jsem občas zkusila, ale nikdy se mi to pořádně nepovedlo) - a je tady pořád na co štěkat! Okolo naší zahrady pořád chodí spousta lidí i pejsků a já si s nimi moc ráda povídám a hlavně těm psům pokaždé znovu vysvětluji, že tady je to všechno moje a ať pokračují pěkně do lesa...

Poměrně dost času trávíme ježděním po výstavách - asi to bude tím, že jsem krásná a úspěšná. Nejdřív mně to trochu nebaví, protože mě vždycky koupou a hlavně fénují - a to fakt nesnáším, ale nakonec je to docela legrace. Hlavně že už se mi nedělá špatně v autě... Z výstav vozíme takové lesklé věci, které si panička dává na poličku (zatím se tam pořád ještě vejdou) a vždycky nás za ně strašně chválí. Nevím, čím to je, ale mně teď chválí už i za obyčejný papíry, i když ty si nedá ani na poličku, ale schovává do desek. Proč jí na nich to slovo "šampion" dělá tak dobře, na to se mě neptejte...

No a právě na těch výstavách jsem se také seznámila s Toníčkem... Tedy - byli jsme seznámeni, ale nijak dvakrát nám to nevadilo a po několikaměsíčním napínání jsem si řekla, že je nejvyšší čas - a jeli jsme k němu... Teda řeknu vám - na jednu stranu už jsem zažila i lepší věci, ale na tu druhou - měla jsem z toho pak čtyři krásné děti, z nichž tři se po dvou měsících odstěhovali, ale ta holka, co mi byla odmalička nejvíc podobná, ta zůstala doma se mnou, na tu si dohlídnu... Jmenuje se Amy a já ji postupně zasvěcuji do všeho, co znám - už jsem ji vzala i na pár výstav a vypadá to, že to má holka po mně! Teda po tatínkovi samozřejmě taky :-) ale vyloženě jí to jde, snad mi z toho v pubertě nevyroste...

No, na prvního se nezapomíná, ale Tonda nebyl rozhodně můj poslední... Letos to na mě přišlo zas a tak jsem si řekla, že ten náš Keny taky není k zahození - a že by taky stál za hřích, kluk jeden krásnej... Určitě budeme mít i spolu tak krásný děti, jako s tím minulým "taťkou" - teda když to výjde... zatím nic není jistý, ještě je brzy, ale jakmile budu vědět něco nového, dozvíte se to jako první :-)

Zdravím smečku, vaše Betty