(18.-19.6.2005 Svídnice u Pardubic)
- aneb Jaké to bylo?
První setkání tibeťáčků, jejich chovatelů, majitelů a vůbec příznivců se, myslím, vydařilo.
Alespoň z našeho pohledu tedy určitě. Jen lidí mohlo být víc, ale to se jistě příště napraví.
Hlavní pořadatelka Klára Kmoníčková nám na svých psech ukázala, co všechno jde, když se chce, a pak nám ochotně poradila s tím, co nám konkrétně moc nejde, ačkoliv se fakt dost chce... :-) Pepíno se předváděl a místy i překonával a ostatní psi zatím šťastně dováděli v zahradě bývalé staré školy. Počasí nám přálo (ten vítr, co nám na obědě naháněl husí kůži už jsem dávno zapomněla), lidé přicházeli a odcházeli... jen my s Bettynkou jsem přišly jako první a odjely jako poslední... :-) Dlouho to dokonce vypadalo, že pojedeme večer zase domů (což se nám moc nechtělo, jely jsme 3 hodiny a navzdory Kinedrilu to Bettynka nezvládala právě nejlépe), ale nakonec nás zachránila početná výprava kolegyně Ireny Koutníkové, která se těšila na buřty a spacák tak, jako my. Takže se do noci povídalo a ohnilo a buřtovalo a bylo fajn...
ukázka poslušnosti
nezapomeňte odměnu!
zůstaň!
...a nenech se vyrušit...
publikum sleduje...
...skoky...
... a slalom...
ukaž zuby!
jako na výstavě
a do kruhu...
a nakonec rozhodčí
agility zvládají velcí psi...
...ale i ti malí!
..pro tibeťáka žádný problém...
někomu to jde napoprvé
někdo musí trochu cvičit
publikum se dobře baví
chce si někdo zkusit jiné zvíře?
...chce
poctivě v hojném počtu
nejmladší účastník
účastník
účastník
účastník
účastníci
účastník
účastníci
nevyfotitelní čerti
účastníci
účastník
no jo, taky tam byla
i psi se dobře bavili... a pak bylo ještě spousta nevyfocených a nevyfotitelných věcí...
Zůstane nám spousta hezkých vzpomínek a dojmů, jako např.
že Klára je skvělá a se psy to fakt umí...
nebo že Franta je sympaťák a dobrák (dokonce jel extra kvůli mně pro mlíko do kafe...) ...
nebo že Alena je príma a ukecala by mě asi ke všemu :-) ...
nebo že Irena je supr a její nejbližší jakbysmet ...
... no prostě že človíčci kolem Tibeťáčků jsou samí skvělí lidé s dobrým srdcem a že jsme rádi, že mezi ně patříme...
Každopádně to bylo moc a moc fajn a nezbývá než se těšit na příští setkání...
Více povídání zde (dlouhá verze - vyšla ve Zpravodaji 2/2005), a zde (nikoliv krátká, ale přece jen kratší verze).