1. den tibeťáčků

(18.-19.6.2005 Svídnice u Pardubic)

- aneb Jaké to bylo?

První setkání tibeťáčků, jejich chovatelů, majitelů a vůbec příznivců se, myslím, vydařilo. 

Alespoň z našeho pohledu tedy určitě. Jen lidí mohlo být víc, ale to se jistě příště napraví. 

Hlavní pořadatelka Klára Kmoníčková nám na svých psech ukázala, co všechno jde, když se chce, a pak nám ochotně poradila s tím, co nám konkrétně moc nejde, ačkoliv se fakt dost chce... :-) Pepíno se předváděl a místy i překonával a ostatní psi zatím šťastně dováděli v zahradě bývalé staré školy. Počasí nám přálo (ten vítr, co nám na obědě naháněl husí kůži už jsem dávno zapomněla), lidé přicházeli a odcházeli... jen my s Bettynkou jsem přišly jako první a odjely jako poslední... :-) Dlouho to dokonce vypadalo, že pojedeme večer zase domů (což se nám moc nechtělo, jely jsme 3 hodiny a navzdory Kinedrilu to Bettynka nezvládala právě nejlépe), ale nakonec nás zachránila početná výprava kolegyně Ireny Koutníkové, která se těšila na buřty a spacák tak, jako my. Takže se do noci povídalo a ohnilo a buřtovalo a bylo fajn...

 

ukázka poslušnosti nezapomeňte odměnu! zůstaň! ...a nenech se vyrušit... publikum sleduje... ...skoky... ... a slalom... ukaž zuby! jako na výstavě a do kruhu... a nakonec rozhodčí agility zvládají velcí psi... ...ale i ti malí! ..pro tibeťáka žádný problém... někomu to jde napoprvé někdo musí trochu cvičit publikum se dobře baví chce si někdo zkusit jiné zvíře? ...chce poctivě v hojném počtu nejmladší účastník účastník účastník účastník účastníci účastník účastníci nevyfotitelní čerti účastníci účastník no jo, taky tam byla i psi se dobře bavili
 

... a pak bylo ještě spousta nevyfocených a nevyfotitelných věcí... 

Zůstane nám spousta hezkých vzpomínek a dojmů, jako např. 

že Klára je skvělá a se psy to fakt umí...

nebo že Franta je sympaťák a dobrák (dokonce jel extra kvůli mně pro mlíko do kafe...) ...

nebo že Alena je príma a ukecala by mě asi ke všemu :-) ...

nebo že Irena je supr a její nejbližší jakbysmet ...

... no prostě že človíčci kolem Tibeťáčků jsou samí skvělí lidé s dobrým srdcem a že jsme rádi, že mezi ně patříme...

Každopádně to bylo moc a moc fajn a nezbývá než se těšit na příští setkání...

Více povídání zde  (dlouhá verze - vyšla ve Zpravodaji 2/2005), a zde  (nikoliv krátká, ale přece jen kratší verze).