Jak jsem je vzala mezi nás zvířata...

    Tak jsem konečně zase jednou přesvědčila svoje lidi a vzala jsem je trochu do společnosti, mezi nás...

  Zajeli jsme hezkou srpnovou neděli do zoologické zahrady v Praze. Už jsme tam jednou byli předtím, v květnu po klubovce, to jsem jim ukázala jednu půlku - a teď jsme se šli podívat na tu druhou... To vám je stejně ale zvláštní místo, nás pejsků je tam spousta a máme tam výsadní postavení - jako jediní se můžeme po celé té zahradě (ale proč tomu tak říkají, když jsou tam všude ty asfaltové koberce? Naše zahrada je teda stokrát lepší!) pohybovat docela volně a pozdravit všechny kamarády, kteří musí být zavření v takových divných různě velkých kotcích, někteří dokonce i ve skleněných... Ale povídali, že jim to zas tolik nevadí, že jim to pobíhání venku nechybí. Kam by taky běhali? Tady mají většinou všechno, co potřebují, hned po tlapce - a ani si nemusí nikde lovit potravu, dostanou všechno pěkně v přesnou denní dobu až pod čumák či tlamu, mají na to lidi a ti jim prý slouží dobře a spolehlivě. To ti moji koneckonců docela taky,  ale aspoň mě berou s sebou i na nová místa, takže já bych v téhle zahradě bydlet nechtěla...

Jediné, co musíme tady v té ZOO dodržovat je, že si s sebou musíme na ukázku přivést aspoň jednoho svého člověka (a čím víc, tím líp... tím víc dostanem u vchodu krásných barevných lístečků a můžeme víc přispět na to žrádýlko pro kamarády uvnitř a koneckonců i pro ty lidi, co se o ně starají) a musíme si ho celu dobu držet pěkně na vodítku, aby neběhal mimo vyznačené trasy. A když si občas není jistý, tak my musíme pro jistotu ty prostory, kam nesmí, označkovat, aby to cítil... (I když já aspoň ty svoje lidi silně podezírám, že vůbec neumí správně používat čumák, nebo ho mají docela k ničemu... proč by jinak na mě třeba pořád volali, když se schovám do křoví, když by si mě mohli normálně vystopovat?)

No, každopádně jsme tam museli už proto, že mi ti moji od května něco dlužili. To si představte, že se tenkrát vozili po té zahradě takovou veselou boudou na kolečkách a mně nechali běžet pěkně po svých a ještě jsem musela s sebou vláčet paničku! Vůbec mě nesvezli! Tak jsem jim to doma vysvětlila a tentokrát to napravili... Sice jsem šetřila tlapky, ale na druhou stranu - neměla jsem čas se s kamarády vůbec očuchat, natož prohodit pár štěků.. Tak nevím, co na tom vidí... Ale když jim to udělá radost, tak mi to zas tak nevadí. Já jim přeju, ať si to se mnou taky trochu užijí...

Znovu jsem nechápavě kroutila hlavou nad tím, jak nás, tibeťáčky, může někdo spojovat s tímhletím...? Tohohle že mám třetinu v sobě? To bych o tom něco musela vědět! Ne, z toho mě fakt neobviňujte, to si laskavě vyprošuju... a takhle se přece nikdy netlamím!

I když - mohli jsme dopadnout i hůř! Co kdyby nás srovnávali třeba s těmahle? To by bylo na výstavě řečí, když podle toho divnýho psa, co se jmenuje Standard (z chovatelské stanice FCI) a co i když ho žádný z nás nikdy neviděl,  nám pořádrozkazuje, jak máme správně vypadat a ještě na nás posílá takový vážný lidi, co nás mají kontrolovat, - no tak podle toho "Standy" máme mít pěkně rovný hřbet a ne takovýhle boule...

A nebo kdybysme měli mít takovýhle krky! Sice bysme viděli i za křoví, cože to tam šustí, ale zase bysme do něj nemohli vlízt a vyštěkat to... To by mě nebavilo! Ale tahle se se mnou pořád chtěla kamarádit...

Nebo ty divný krávy... Ty byly tak flegmatický a povýšený, že se na mě ani nepodívaly, ani mi neodpověděly na štěk, tak jsem se s nima taky nebavila... Nepotřebuju se taky každý krávy doprošovat!

Jo - a pak tam byl jeden.... takovej velkej a válel se tam, jak mimino, no já myslela že padnu! Že mu ta máma taky ale něco neřekne - přece není slušné se tam před námi takhle válet...

Nebo ten, jak si myslel, že se zamaskuje a nenajdu ho... Pche! Našla jsem ho hnedka! I když se ti moji malí lidičkové snažili ho schovat...

Ale představte si tu nespravedlivost: vlastní pes je vezme do ZOO a oni si stejně najdou místo, kam jdou bez dovolení bez něj! Oni jsou někdy lidé tak povýšení, že si namalují obrázek některého z nás a pak ho červenou čmárankou přeškrtnou a tím nám jako chtějí dát najevo, že tam mají svoje tajnosti... No, ať si je nechají... doprošovat se nebudem... venku je vždycky samoobslužné občerstvení - to tu už naštěstí funguje na každém rohu (i když taky nestojím o to, strkat čumák do každé misky, kam ho strkali přede mnou jiní psi...), takže zatímco si páníček prohlíží nějakou džungli nebo co, já si aspoň odpočinu, taky už mám té společnosti chvílemi až až... Akorát nevím, co tam viděli třeba na tý divný ještěrce, co jí říkali Klausův varan... No a co, že má doma nějakého presidenta? Já mám zase čtyři lidi a kus lesa a taky to nikomu nevykládám na potkání.... a že to byl dárek od indonéského Vlády nebo od koho? A co má být? Já jsem zase byla od paničky Dlabolový - a jsem ráda, že mě kvůli tomu neukazují ostatním... No, někteří pro slávu udělají cokoliv...

Já jsem radši přesvědčila svoje lidi, že už toho bylo dost a že nám bude lépe zase u nás doma, v lese, kde nás zvířat je sice taky dost, ale netoužíme po nějaké popularitě, takže většina z nás je pěkně schovaná a spousta jich nemá ani vlastní lidi! Holt se o sebe musí postarat sami, což má třeba i jisté výhody, ale mně moji lidi nevadí, já je doma snesu... a navíc jsem radši, když tam jsou se mnou a hrajeme si, nebo se mazlíme... co má taky samotný pes doma dělat, že? A když už si nějakou tu zábavu najde, třeba koberec, židli nebo obyčejnou zeď - tak jsou z toho ti moji nakonec celý smutný, že si nemohli hrát se mnou.... a když jsou smutný, tak křičí. A to se zase nelíbí mně, tak to asi dělat nebudu.... nebo budu, ale tak, aby mě u toho neviděli - to pak nekřičí, protože já se tvářím, jako že "psí bůh ví, kdo to byl"... ale o tom si poštěkáme jindy!

Takže zdravím smečku!