BIS Junior Speciální výstavy 2006

2 x BOB

Nejkrásnější pejsek dorostu

2 x CACIB

1 x Res. CACIB

8 x CAC/CACA

4 x Res. CAC

4 x CAJC

řezáky 6/6, předkus, PRA/C/LL neg. (21.3.2007)

Mé jméno je Vulcanus Perla mahagon - Keny, Kenýšek

Narodil jsem se 15.9.2005 u paní Evy Hájkové v Žalhosticích v chovatelské stanici Perla mahagon, jako jeden z pěti štěňat prvního vrhu táty Norbíka (Norbu Pul-I-Khumri) s maminkou Nefinkou (Nefertiti Perla mahagon) a o dva měsíce později jsem se dozvěděl, že se budu stěhovat do Borotic. Už tenkrát jsem měl velké štěstí! Moje nová panička si totiž původně chtěla přijet pro ségru, ale já jsem schválně ty poslední týdny tak krásněl před očima a doslova jsem se vystavoval, až si to radši rozmyslela a vzala si mě. Tušil jsem, že mi u těchhle lidí v Boroticích bude dobře. Už tam na mě čekala o osm měsíců starší kamarádka Betty. Hned jsem jí dal najevo, kdo že tady bude pánem - a ona souhlasila, teda aspoň podle toho, že neříkala nic a mlčení je souhlas. Takže jsem od prvního okamžiku řídil celou rodinu. Aby nebylo pochyb o tom, kdo tu rozhoduje, hned od začátku jsem pravidelně několikrát denně označkoval vše, kam jsem přišel - podlahu, koberec i postel - a nemyslete si, že jen tak malou loužičkou, nejsem žádný mejdlo! Pěkně jsem přidával i kopečky, aby bylo jasno všem. A vydržel jsem to sakramentsky dlouho...

Pak jsem byl přelstěn a bez souhlasu převezen do nového bydlení v Kytíně, za což jsem se jim hned poděkoval a při první návštěvě kuchyně jsem zvysoka označkoval náš starý jídelní stůl - abych se připomněl. Pak jsem musel za trest ven - ale co je to za trest, když máte pro sebe velkou krásnou zahradu a kolem plotu vám chodí celý den spousta slečen - tedy občas i nějaký ten frajer, ale s tím si to vyřídím levou zadní...

Jo a že už mám doma málo obdivovatelů (ačkoliv jsme se loni rozmnožili ještě o jednu malou černou holku, která mě zbožňuje od začátku, tak už doma prostě nevzdychají pokaždé, když mě vidí - a to mi chybí), začal jsem jezdit ven a ukazovat se tam. Prej mi to docela jde, a tak mi dávají nějaký poháry a cedulky - já jsem teda pořád radši, když mi za to panička dá něco na zub, tyhlety serepetičky ať si klidně nechává ona - my to takhle máme rozdělený a funguje nám to. Někdy má super velkou radost, to když je těch kartiček víc nebo ty cetky větší - a to pak i já doma dostanu větší odměnu, takže se to snažím příště zopakovat - ale znáte to - jednak konkurence je značná a jednak každej rozhodčí má jiný oko, takže to máte těžký...

A letos ještě jedna novinka - přestali mě "tejrat" tím, že jakmile holky začnou vonět, tak k nim strašně dlouho nesmím. Teda ono to platí pořád, ale nevím, čím jsem si to zasloužil - k Betuli mě nakonec v tom nejlepším pustili! A hned třikrát, abych si to jako jó užil. A já si to fakt užil, neříkám že ne :-) A prej jsem kluk šikovnej, na to že jsem mladej a nezkušenej... Teď ještě aby z toho něco bylo, abych taky ukázal i těm ostatním, co je ve mně geneticky... Na to si ale ještě pár týdnů počkáme...

Haf s vámi, Keny