Povídání z výstavy

3.9.2006 MVP Mladá Boleslav, V1, CAJC

Rozhodčí: Zoran Čurčič

Posudek:  

Vulcanus Perla mahagon: Velmi statný pes se statnou hlavou, srst je velmi dobrá, oči a uši dobré, zadní fronta je silná a dobrá, zuby a varlata OK, celkově OK. Výborný 1, CAJC

foto zde

Zase "o fous"

Na druhou letošní Boleslav jsme se vydali bez Bettynky. Byla to první výstava, kam jsme přihlásili už jenom Kenyho, protože jsme si byli "jisti", že v době jejího konání bude Bettynka už minimálně v očekávání, ne-li už šťastnou maminkou... Nu, příroda je mocná a Bettynka asi ještě nechce - takže by teoreticky klidně mohla jet, ale kdo to mohl tušit, že? Uvažovali jsme o tom, vzít ji alespoň "na čumendu", ale vzhledem k tomu, že jsme věděli, že půjdeme na řadu hned jako druhé plemeno, přičemž lvíčků před námi mělo být všehovšudy asi 6, a že víme, jak to na Boleslavi, když jsme v hale, vypadá, rozhodli jsme, že jí bude lépe doma. Nespletli jsme se a Betulka jistě ve skrytu duše oceňuje, že jsme ji vynechali z chaotického protlačování se zatarasenými uličkami i ze všeho toho hluku a fofrování. No, byla to jedna z těch výstav, které jsme si příliš neužili - na nějaké velké přátelské klábosení nebyl čas ani prostor... - ale vybereme si to příště :-) Tentokrát jsme byli velmi rychle "hotovi" a vzhledem k nutným rodinným povinnostem, které nás ještě čekaly, a k tomu, že Bettynka byla doma sama, jsme ani tentokrát nečekali na závěrečné soutěže... A jéje - jsem u závěreček a přitom výstava ještě ani nezačala :-) Takže popořádku...

Tibeťáčků se tentokrát přihlásilo pouze sedm, a to ještě jedna nedorazila. Takže jsme "bojovali" v šesti - ovšem nutno říci, že zástupci to nebyli ledajací! Za chlapy okouzlovali Kenýšek a Tonda a za ženské Amálka, Uňa, Felicitas a Adélka. Pan Zoran Čurčič rozdal, co mohl, a tak zcela bez boje získali Vulcanus Perla mahagon a Amálka Sněhurčin poklad V1, CAJC, Urania Perla mahagon (tentokrát již v mezitřídě) V1, CAC, Cartoon Color of Lollipop k tomu ještě automaticky i CACIB. Jediný "boj" byl k vidění ve "velkých holkách" - v otevřené třídě bylo nutné dát přednost jedné z dvojice Felicitas Perla mahagon a Adélka Honzíkova cesta. Nebylo to vůbec jednoduché, protože kdo tam byl, viděl, jak nádherně se Adélka teď předvádí... Stála jak modelka... I přesto ale dostala přednost Felicitas, snad pro svůj poněkud typičtější výraz. O CACIBa pak lehce porazila Uňu, která zkusila ještě aspoň reservního, ale toho si odvezla Adélka.

O BOBa jsme nastoupili v sestavě: Vulcanus, Cartoon, Amálka a Felicitas. Pan rozhodčí se evidentně rozhodoval mezi oběma chlapci a pak si nechal od zapisovatelky přeložit prohlášení na adresu Kenyho "Je to moc krásný mladý pes, škoda jen, že se trochu lépe neprezentuje, ale chyběl opravdu jen kousek..." a poté udělil BOB ženichovi naší Betty, Toníčkovi. A co že se to vlastně s Kenym dělo? Prostě ten den neměl vystavovací náladu a v tom chaosu opravdu neměl chuť stát jak přibitý, takže živě vrtěl ocáskem, sedal si a při chůzi vesele poskakoval - no prostě temperamentní mladíček :-) Tomu se to samozřejmě dá odpustit a já jsem od něho ten den ani nic jiného nečekala... Ale škoda, mohlo to dopadnout ještě lépe... 

Nemůžu, než na tomto místě zareagovat na výčitky Evy Hájkové, jakožto výstavní referentky našeho klubu, ohledně toho, že jsme nezůstali na závěrečné soutěže... Chápu její rozhořčení nad každým, kdo z výstavy po posouzení odjede, aniž by čekal do pozdního odpoledne, aby reprezentoval své plemeno. Po teoretické stránce s ní v podstatě souhlasím - jenže bych si na jejím místě nikdy nedovolila kritizovat jiného člověka za jeho svobodné rozhodnutí, na něž má právo, když navíc ani neznám jeho důvody a okolnosti. Paní Hájková má výhodu v tom, že chov a vystavování psů je v podstatě její jedinou životní náplní, do níž zapojila postupně i zbytek své rodiny, která kouzlu vystavování rovněž propadla, takže všichni dobrovolně tráví spoustu víkendů od rána do večera na výstavách a všichni si to snad i užívají. 

Já jsem nejen majitelkou krásných pejsků, za něž oběma jejich chovatelkám moc děkuji, a jejichž krásu ráda ukazuji na výstavách i ostatním, ale také manželkou a matkou dvou velmi malých dětí - jejichž zájmy nemohu přehlížet. Moje rodina je ochotná jezdit se mnou po celé republice (i za hranice naší země), vstávat kvůli tomu každou chvíli v pět, šest hodin ráno, nevyčíst mi ani jedinou korunu, kterou to nás všechny stojí (a že jich není málo) - aniž by kdokoliv z nich měl nějakou zvláštní zálibu ve vystavování psů - dělají to proto, že mě mají rádi a podporují mě v tom... děti to dělají za perníček nebo větrník, který jim na výstavě tatínek koupí a on sám za to, že si ho kvůli jeho přístupu za to neskonale vážím a miluji ho ještě víc. Nemohu jezdit bez nich, protože bych na většinu těch míst nezvládla dojet - nerada řídím v Praze a městech, která neznám - a hlavně ráno před výstavou bych byla velice nebezpečný řidič (nervy, abychom to stihli a abychom měli všechno a aby to všechno dobře dopadlo, udělají své...) a navíc mi manžel pomáhá i s přepravou výstavní klece a hlídáním, když si potřebuji odskočit, fotí mi pejsky, když jsem v kruhu nebo prostě fotit nemohu, takže jen díky němu míváte kompletní "zpravodajství obrazem"... nehledě na to, že chci, aby mou radost i případné rozčarování prožíval se mnou. Takže jezdíme spolu, což samozřejmě znamená, že děti se po několika hodinách na výstavě nudí - a představa, že by měli všichni tři i s tatínkem čekat ještě další tři, čtyři hodiny, než začnou závěrečky, pro ně není nijak lákavá (mimochodem, ani Keny by asi radostí příliš nejásal) - a já jsem vděčná za to, že kvůli mému zájmu tam strávili už tak půl den, tak jim to vracím tím, že je nenutím zůstávat další půlden. Oni mají také své zájmy, kterým se chtějí věnovat - to jim pro změnu chci umožnit já. Pro někoho, kdo jiný zájem, než je vystavování a chov psů, nemá, se to může zdát nepochopitelné - ale já jsem přesvědčena o tom, že většina z vás, kteří to teď čtete, chápete, že se nerozhoduji jen sama za sebe, ale i za svou rodinu. 

A abych byla úplně konkrétní, tuhle neděli nás čekala kromě Bettynky doma ještě nutná rodinná návštěva a mně i práce, díky které jsem nestihla dosud ani tohle povídání a fotografie. A věřte, že mi to jedno není... Stále ještě neopadl ten prvotní "boom" z nového zaměstnání, ale bude líp a práce nebude tolik... Nemusím se na tomto místě nikomu omlouvat a zpovídat ze svých svobodných rozhodnutí, jen uvádím na pravou míru případný pocit návštěvníků stránek ch.s. Perla mahagon, kým vším pohrdám a čí práce si nevážím a podobně... Rozhodně jsem neprohlásila otráveně, že nemám zájem a padám... věřte, že jsem i možnost zůstat na závěrečky s rodinou konzultovala - a právě tentokrát, kdy Keny jako mladý pejsek je opravdu v bezvadné formě (ačkoliv při jeho temperamentu a náladě by ten den asi příliš šancí neměl) bych ráda Evě jejího odchovance ukázala v závěrečném defilé - nicméně okolnosti mluvily zcela jasně proti, a tak jsem nezůstala. Nemyslím si ovšem, že je příliš fér se o mé rozhodnutí nějak veřejně otírat, už proto, že jestli někdo z majitelů odchovů Perly mahagon z posledních vrhů dělá této stanici dobré jméno a opravdu se na výstavách ukazuje, jak může, tak jsme to my. Keny byl dosud na každé větší výstavě v ČR, které se mohl účastnit, dokonce několikrát v dorostu - nemyslím si, že by si bylo na co stěžovat. Jednou se dočkáme i toho, že nastoupí v závěrečkách, snad už příště - kdo ví? To bude velmi záležet na okolnostech a ne jen na mém svévolném otráveném "Čekat mě nebaví, jdu domů...". Sama za sebe bych velice ráda zůstala až do konce, ale nerozhoduji jen sama za sebe a svůj život nežiji jen vystavováním psů.

Ale zpět k výstavě - Keny má opět "reservního BOBa" - ale my všichni v BBB věříme, že i tento titul právem na některé z příštích výstav získá. Toníčkovi ho rozhodně přejeme a navíc stejně tak trochu zůstal v rodině :-) (a že to už nejsou jen plané plány, ale brzká realita, vás doufám přesvědčíme v nadcházejících týdnech)... 

Všem zúčastněným tibeťáčkům, ať již zůstali, či měli důvod odjet, gratulujeme   a těšíme se příště!