Povídání z výstavy

14.10.2006 Speciální výstava Mladá Boleslav, V1, CAJC, BIS-Junior!

Rozhodčí: Olga Dolejšová

Posudek:  

Vulcanus Perla mahagon: Korektní hlava a ucho, dobrá čenichová partie, předkus, pevný rovný hřbet, správně nasazený a nesený ocas, velmi dobré předhrudí a hrudník, pevné lokty, korektní postoj a pohyb obou párů končetin, velmi dobře osrstěný, pěkný pohyb. Výborný 1, CAJC

foto zde

Zase "o fous"? Tentokráte spíše "o zuby" a "o ucho"...

Další prestižní klubovou akcí tohoto roku byla speciálka v Mladé Boleslavi, kterou jsme si samozřejmě nenechali ujít. Tentokrát ovšem bez Betulky, u které jsme vzhledem k jejímu stavu nechtěli pobyt na takto hromadném místě riskovat. Kenyho třída byla "samozřejmě" nejpočetnější ze všech, loni byla ve třídě mladých Betulka jednou ze dvanácti a mladý pejsek byl jediný - Toníček - zatímco letos bylo chlapců přihlášeno hned šest! Jeden sice bohužel již není mezi námi, takže dorazit nemohl, ale i tak byla konkurence Kenýška více než úctyhodná. Takže pocity před výstavou? Nu, nevsadila bych si... Na speciálce bývá hodnocení tvrdší, Bettynka loni dostala VD (od stejné rozhodčí), navíc chlapci byli každý úplně jiný - a odhadovat preference paní Dolejšové bych si netroufla...  Takže jsem v podstatě očekávala cokoliv - a to jak ohledně pořadí, tak i samotné známky, ačkoliv jsem doufala ve výbornou, protože Kenýšek je přece krásný pejsek! :-) Ovšem jeho chování jsem také předvídat nedokázala a vzhledem k jeho neutuchající energii jsme byli opravdu zvědavi, zda postojí v postoji či v postoji nepostojí :-)

Na řadě jsme byli až po posouzení dalších 4 plemen, takže byla spousta času na povídání a zjišťování, kdo přijel, kdo ne a proč a vůbec co je nového. A pak se mohlo konečně začít...

Ve třídě štěňat se nám představil Burberry Bohemia Crown, který paní Novákové zůstal doma o něco déle, než bylo původně v plánu, a nejsem si jistá, jestli se od nich někdy odstěhuje. A to ne proto, že by snad nebyl dostatečně hezký, aby ho někdo chtěl. Naopak - je to učiněný miláček a obávám se, že bych na místě chovatelky měla velký problém ho ještě pustit z náruče. Škoda jen, že nemám více jeho fotografií, ale pokud ho chcete vidět lépe, zde je odkaz na stránky jeho domovské stanice, abyste se mohli sami přesvědčit. Samozřejmě obdržel známku Velmi nadějný 1, škoda jen že ve třídě štěňat nedostávali ocenění také pohár... Slušel by mu :-)

V mladých psech tedy nastoupilo pět tibísků - Angel od Elišky (na jeho jméno v katalogu jsem reagovala "Jó, to je ten malej z klubovky...", čímž jsem pobavila Evu Hájkovou, která ho na rozdíl ode mne ten den už viděla a vysvětlila mi, že ten pes už fakt není "malej") - i se svými roztomilými bílými ponožtičkami, Asterix Bohemia Crown (pejsek, který se nám moc líbil už v červenci - a který od paní Dolejšové před týdnem v Budějovicích dostal velmi dobrou, a tak jsme byli zvědavi, jestli si to paní rozhodčí bude "pamatovat" nebo mu dopřeje výbornou - minimálně za jeho čumes, který má snad ještě mohutnější než náš Keny), Ceasar Zlatý Klondike (kterého Veronika Juhászová konečně poprvé přivedla ukázat), Gopala Bedigebu ("Čmoudík", ze kterého se vyklubal opravdu hezký pes a čím dál víc nám připomíná "taťku" Achtaje) a Vulcanus Perla mahagon (náš puberťák). Keny překvapil a v kruhu jako by si vzpomněl na doby, kdy vydržel v klidu postát i několik vteřin - a byl opět celkem ukázněný. Chůze sice místy připomínala skotačící kůzlátko, ale na to má ve svém věku přece jen ještě nárok. Paní Dolejšová vysvětlila nám všem, že Ceasarovi musí dát VD, protože se prostě nemůže dopočítat zubů, které si Ceasar tvrdě hájil a ukázat je odmítal - a když už něco ukázal, nebylo toho dost... dále zopakovala po týdnu velmi dobrou i Asterixovi (VD4), a to kvůli příliš sbíhavým loktům a zbývající tři psi dostali "jedničku". Před mlaďoučkým Angelem (V3) dostali přednost dva vyzrálejší zástupci - Gopala a Keny - a z nich dala paní rozhodčí přednost našemu soboláčkovi... a Vulcanus tak získal třetí CAJC, který mu chyběl ke splnění titulu Český Junior Champion - a to na Speciálce! (Betulce se totéž zdařilo na letošní klubovce...) 

V mezitřídě bylo celkem pusto - Alexandr ze Soví zahrady nechal svého brášku Alberta ve štychu a ač přihlášen, nedorazil. Albertovi se ale předvádění nikdy nelíbilo - a neučinil výjimku ani tentokráte. Výstavní postoj ani prohlídka na stole evidentně nepatří mezi jeho oblíbené zvyky, ale chyby neshledány, V1, CAC je doma! A co je doma, to se počítá...

Stejně tak i třída vítězů představila jediného tibeťáčka, a sice Yotisha´s Jhiwas Boye - rovněž V1, CAC a později ve velmi krátkém a evidentně přesvědčivém "souboji" s Albertem i titul Vítěz speciální výstavy. Chlapci nestihli ani pořádně nastoupit do kruhu a paní rozhodčí měla jasno. Myslím, že se nenašel nikdo, kdo by s ní nesouhlasil. 

Předtím ale ještě nastoupili ve třídě veteránů vyjímečně hned dva ostřílení hoši - a sice Argosan od Cidlinských pramenů (11 let) a Auryn of Kultahymy (8 let). Argosan je na svůj věk rozhodně ve formě a byl také patřičně oceněn i paní Dolejšovou. 

A pak už byl čas děvčat... Dokonce se dostavily i hned dvě štěndy - tedy zástupkyně třídy štěnat, a to Agatha Mia Nefritový Kamínek (VN2) a Xoanon Perla mahagon, malá lištička a pěkně "odrzlá opice" - nic ve zlém, takhle silná osobnost už v tomhle věku, to se cení, vyroste z ní jistě velmi zajímavá slečna :-) Pokoušela absolutně všechny dospěláky a větší psy, včetně tibetské dogy Dády - a tvářila se u toho náramně sebevědomě... a to prosím na své první výstavě a ve věku 5 měsíců :-) Odvezla si Velmi nadějnou 1 a ani její majitelka už nepochybuje o tom, že co je malé, to je hezké... :-)

V mladých fenách chyběly oproti katalogu hned dvě slečny, a sice sestry Agnes a Amálka Sněhurčin poklad - holt příroda to zařídila jinak a holky měly "jiné starosti"... Takže proti sobě stály jen dvě tmavé divošky - Athina Duhový Kamínek (která už se mohla pyšnit i šest dní starým BOBem!) a Caly Zlatý Klondike... Ani jedna z "modelek" nehodlala předvést bezchybnou chůzi po molu, spíše to vypadalo na zlámané podpatky, nicméně jejich ladné křivky i ostatní kvality paní rozhodčí stačily k udělení dvou výborných, a to druhé pořadí Caly a první, tedy i CAJC (rovněž třetí na Juniora) Athině k nezměrné radosti jejích paniček...

V mezitřídě přišlo velké překvapení, a to když Urania Perla mahagon porazila královnu Suppi - tedy Yotisha´s Surprice, která to předtím zažila pouze od naší Betulky (právě na květnové klubovce). Důvodem byl Šupin roztomilý, ale poněkud kratší čumáček... Úňa a zejména pak její panička Eva zářily neskrývanou radostí - a my jsme si je celkem chápali :-)

Otevřená třída představila čtyři fenky, a to Anetku a Aničku Honzíkova cesta, Báru z Čeřovského vrchu a Janock´s Vasuki - loňskou vítězku této výstavy. Anetka (VD4) a Bára (VD3) rozhodčí příliš nezaujaly, Anička si odvezla V2, r. CAC - a Vendulka (V1, CAC) měla nakročeno k dalšímu úspěchu. 

Ve třídě vítězů bohužel nenastoupila slovinská Moetica Madame Butterfly, alias Nely, kterou zradilo nefunkční auto, a tak měla Felicitas Perla mahagon vítězství ve třídě zcela zadarmo. Poté, co jsme ještě mohly obdivovat starší dámu O´Reillinku (8 let) ve veteránech (V1 bez překvapení), pokusila se Felicitas "urvat" Vendulce Vítězku speciální výstavy, ale Janock Vasuki se nedala a titul získala ona. 

O BOBa tedy nastoupili Vulcanus Perla mahagon (CAJC), Yotisha´s Jhiwas Boy (VSV), Argosan od Cidlinských pramenů (V1 Veterán), Athina Duhový Kamínek (CAJC), Janock´s Vasuki (VSV) a O´Reillinka (V1 Veterán). Paní Dolejšová do užšího výběru proti sobě postavila Kenýška a Vendulku - několikrát se spolu proběhli dokola, prošli k ní a od ní - a rozhodčí se pořád rozmýšlela a rozmýšlela - a náš janek vesele poskakoval a zkušená Vendulka se profesionálně nesla.... Pak paní rozhodčí Kenymu láskyplně sdělila, že je "debil" a že má jít normálně a poslala ho, aby se prošel... No, dejme tomu, že šel ukázněněji, to by se dalo uznat... A pak, když už už chtěla říci verdikt, se ten náš malej krásnej chlupatej rošťák na ni zazubil od ucha k uchu, ovšem skrzevá zavřené čelisti, což tibískům na ušlechtilém výrazu příliš mnoho nepřidá a tudíž je to zmíněno ve standardu jako poněkud nežádoucí zlozvyk... Nutno podotknout, že Keny se tak běžně nesměje - a ani na této výstavě to vícekráte nezopakoval. Snad i proto, že mu za to paní rozhodčí snad ještě láskyplněji vysvětlila, že je malej kretén (lidé umí s láskou říkat spoustu nepředstavitelných věcí, ale nikdo z nás to v tu chvíli nebral jako urážku na cti) - a Vendulka tím pádem obhájila své loňské vítězství. Samozřejmě jí (a právě jí!) to moc přejeme, její krásu obdivujeme už dlouho a rozhodně jsme ji na BOBa i tipovali... Jen ten malinkatý kousíček, co chyběl, člověka přeci jen na chviličku zamrzí... 

Pravdou ovšem je, že jsme neměli příliš mnoho času o tom přemýšlet... Náš malý "opět Res.BOB" (znalci mi tento neexistující titul odpustí) se totiž ještě před začátkem výstavy pohádal ve frontě na párek (tedy on pochopitelně nestál frontu na párek, pouze nás v ní doprovázel) s jistým o dvě hlavy větším psounem, kterýžto ho natolik zpražil, že si Keny čas od času léčil své uražené já seřváním všem okolostojících i okoloseprávěmihnoucích tibísků - a v jednu chvíli se nebezpečně blízko ocitl Bettynčin ženich Cartoon Color of Lollipop, tentokrát v roli diváka... zmiňovat snad žárlivost či podobnou jistě čistě lidskou okolnost hrající snad nějakou roli ve vteřině příští, bylo by pravděpodobně pochybné - nicméně oba chlapci cítili silné pohnutí tomu druhému ukázat, kdo že je tu pánem - a následovalo krátké zařvání obou, netrvající snad ani celou tu vteřinu, během níž se Kenymu podařilo svým tesákem připravit Toníčkovi do jeho krásného bílého ouška dírku na náušnici. Vzhledem k tomu, že ale nebyl o tuto službu žádán a že se nikdo z nás ve chvíli zjišťování, odkud se krev na Toníčkově uchu bere a jak je to vážné, ani ve chvílích dalších, nikterak nebavil, byly radost z CAJCu a splněného Juniora, stejně jako rozmrzení z uteklého BOBa, poměrně brzy zapomenuty. Naštěstí se Toníčkovo zranění ukázalo jako lehké, nezanechávající žádné následky, kromě těch na nervech paničky, která se samozřejmě velice vylekala - takže jsme se dokázali i poměrně soustředit na nadcházející závěrečné soutěže. 

Myslím, že jsme paní Hájkové její rozčarování z minula, oplatili bohatě - jednak druhým místem v chovatelských skupinách, kde jsme nastoupili ve složení: Felicitas, Xoanon, Urania a Vulcanus (samozřejmě všichni Perla mahagon) - ale hlavně tím, co následovalo ve třídě mladých psů - tedy zástupců všech plemen, kteří získali CAJC. Jako posuzující rozhodčí byl vybrán pan Leoš Jančík, což ve mně vzbudilo jistou naději. Pan Jančík Kenýška posuzoval letos už v jarních Budějkách a byl nadšen - nezapomenu jeho větu "Takovéhle nohy tady fakt dlouho chyběly...!" a to fakt nemyslel ty mé.... :-) Nezklamal ani tentokrát a vybral Kenyho do užšího výběru, společně s pejskem, na jehož rasu si bohužel nemůžu zaboha vzpomenout - už v tu chvíli jsem se totiž vznášela v sedmém nebi a všechno šlo krapet mimo mně. Představovala jsem si, jak pyšně vám tady budu líčit, že jsme postoupili do užšího výběru v závěrečkách a jaký to byl ohromný úspěch! Pan Jančík mi pak řekl: "Ten váš půjde druhý, protože on je větší..." a ukázala na toho druhého psa... - jenže já, v předtuše toho, co určitě řekne, jsem mu rozuměla "Ten váš bude druhý, protože on je větší..." - a byla jsem s tím srozuměna, jen ten důvod mi přišel trošku nefér :-)))) Pak jsem ale pochopila, že tím chtěl říci, že si máme dát kolečko a že ten větší pes poběží před námi, aby mohl rychleji :-) Naděje znovu svitla - a za pár vteřin mi pan rozhodčí gratuloval k BIS-Junior pro našeho Kenyho!!! Předal mi pytel granulí a pytlíček piškotů, který Kenyho svým šustěním a průsvitností natolik dráždil, že vyfotit nás s panem rozhodčím v klidu (o postoji nemluvě) bylo naprosto nemožné.... Já překvapená a šílená radostí, pes, snažící se pozřít piškoty i přes igelit a i ve výšce metru a půl, do toho neustále padající poklička z Kenýškova nového překrásného a velkého poháru a trpělivý usmívající se milý pan rozhodčí, který jediný na těch fotkách vypadá normálně... No bodejť - on jen předal další z mnoha BIS-Junior titulů... Jenže tibeťáčkovi (což je samozřejmě velký úspěch pro plemeno jako takové) a ještě k tomu právě tomu našemu!!! Jak mně v květnu vyhazovali z kruhu ve Vojanových sadech, když jsem nemohla vstřebat radost z Bettynčina úspěchu, tak se mi teď smály zkušené kolegyně vystavovatelky (Hájková a Zajícová :-) ), že když neumím vyhrávat, tak vyhrávat nemůžu - jenže my vyhrávat umíme, jen to neumíme unést! :-))) Ale klidně si dobrovolně zvykneme :-) S takovýmhle "materiálem".... :-)))

Kenýšek, hned jak jsme opustili kruh, dostal své poctivě vydobyté piškotky a já jsem měla velký problém soustředit se ještě na zbytek závěreček... Ale na Vendulku a její přebírání poháru za BOBa už jsem byla zase zpátky v realitě, abych jí mohla zaslouženě zatleskat. I všem ostatním účastníkům speciálky gratulujeme   a těšíme, až se zase příště někde potkáme - a bude to možná u fous, možná o chlup, třeba i o ty zuby, ale o ucho už ne, to slibujeme :-) !