Povídání z výstavy

15.1.2006 1. HNVP Olomouc V1, CAJC  

Rozhodčí: Zdenka Jílková

Posudek: Roční černá fena se světlými znaky, jemná fenčí hlava s typickým okem i uchem, perfektní skus, výborné úhlení předních i zadních končetin, zatím měkčí hřbet, výborně nasazený i nesený ocas, výborný pohyb.

foto zde

Náš první CAJC!

Tak jsme se dočkali... :-) Olomouc pro nás alespoň na chvíli přestává být městem smradlavých syrečků a voní nám úspěchem a radostí... Ale popořádku... Hanácká národní výstava jako taková se v Olomouci konala prvním rokem, a proto by se jí měly některé věci odpustit - oni se už organizátoři napříště jistě poučí a polepší... Výstaviště sice nenafouknou, ale jistě přijdou na nějaký způsob, jak by se napříště mohli všichni psi včetně svých majitelů vejít dovnitř, aniž by museli zavazadla nechávat venku, stát pouze na jedné noze a ještě k tomu ne na své - či dokonce museli být psi na posouzení do kruhu nošeni nad hlavami svých vystavovatelů, aby se vůbec k rozhodčímu probojovali. Olomoucké pořadatele jistě velký (a evidentně nečekaný) zájem o výstavu natolik potěší, že napříště dokáží počet přihlášených minimálně lépe odhadnout, ne-li přímo sečíst - a rozvrhnou kruhy poněkud šetrněji. My, účinkující, si budeme pro změnu pamatovat, že "papíry na psa" se vyzvedávají přesně na opačném konci výstaviště, než je náš kruh - a že na přejití tam a zpět budeme potřebovat časovou rezervu téměř půl hodiny, již přičteme k půlhodině parkování... Na obranu organizátorů nutno říct, že to byla první výstava, kde měl vstup zdarma nejen vystavující, ale i jeden kus jeho doprovodu (řádně označený slušivým modrým papírkem kolem zápěstí)...

Ale k pejskům - a tibeťákům zvlášť... Účast v takový mrazivý čas mile překvapila - 14 zástupců tohoto jedinečného plemene... Poprvé se soutěžně představil mladý černý pejsek Gopala Bedigebu, syn Achtaje, který již jako host na říjnové speciální výstavě sliboval, že se tátovi jednou hrdě postaví (táta se ale tentokrát představoval ve Slovinsku, takže jsme ho v Olomouci nepotkali). Majitel Gopalíka je velmi vtipný mladý muž, který na otázku, zda to je opravdu Gopala, odpovídá "Ne, tibetský španěl!" a při zmínce celého psova jména suše prohlásí, že tyhlety odborné názvy nezná... :-) No bodejť, když to přece není žádný Gopala Bedigebu, ale Čmoudík od Hlubockých! Klobouk dolů před pardubickým humorem... :-) Čmoudík vyfasoval Velmi nadějnou a my se budeme těšit na něj i jeho vtipného páníčka na některé z příštích výstav...

Potkali jsme také známého z květnové klubovky - Bastiena Queen Daisy, brášku naší bývalé konkurentky Belindy. Tento particolorní pejsek, který nás okouzlil už ve Vojanových sadech, neměl tady v Olomouci konkurenci, a tak byl klučičí CAJC jeho...

Překvapení se ovšem konalo! A to v klučičí třídě otevřené.. Pejsek Gerry-Kunggyu Brodecká alej si v podstatě vyšel jen tak na nedělní procházku - bydlí v Olomouci a nemá žádné výstavní ambice... žije si klidně už pět let se svým páníčkem a paničkou a od spokojenosti ho neodradí ani dva chybějící řezáky, díky kterým by neprošel bonitací a nebyl uznán chovným. To mu ale nezabránilo v tom, aby porazil "jen tak z plezíru" ostřílené bratry Neptuna a Nérea z Perly mahagon, i u Królových dočasně ubytovaného "Boye". Na výstavách to totiž nevadí (otázka chovnosti s tím nesouvisí) - a tak mi v uších ještě stále zní písnička pánů V+W "Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní... neb nikdy nikdo neví, co se může státi..."

Třída vítězů měla jediného, zato zdatného zástupce - Héraillése podle výstavního katalogu, nicméně Héraklése dle rodokmenu.  Ze všech psů si Národního vítěze (a nejen toho) odvezl právě on.

No a pak jsme byly na řadě my... Fesinka je už naše tradiční konkurentka (ačkoliv na několik příštích výstav se naše cesty rozejdou) a čekala nás tu i Josephine z Janovického zámku, která stejně jako na speciálce bohužel nenesla ocas hrdě nad hřbetem, jak se na správnou hrdou tibeťandu sluší, a proto si vysloužila jediné VDčko, které paní rozhodčí Jílková udělila. Bettynka se jí ale opět moc líbila, což dokazuje nejen posudek, v němž jediné, co alespoň vzdáleně připomíná nedokonalost, je "zatím měkčí hřbet", který ovšem vytkla všem děvčatům v naší třídě a hned vzápětí je uklidnila, že to je věkem, takže se to vlastně ani vyčíst nedá. Betulka byla ale úžasná, ňamky zafungovaly tak, jak měly, takže všechno vyšlo a náš první CAJCík je doma...

Po nás ještě nastoupily "velké holky" - v mezitřídě Josephinina sestra Jajla, která měla před Quítin momentální výhodu bohaté srsti a nakonec si odvezla i Národní vítězku, o kterou se proběhla s Rheunkou, které Adélka CACe přenechala bez diskuzí... :-)

Díky svému CAJCi jsme absolvovaly i naše první kolečko "o BOBa", ačkoliv skutečně jen cvičně, protože jsme se samozřejmě ještě nemohly rovnat takovému chlapákovi Héráklovi, který si titul Nejlepšího představitele plemene odvezl.  Ale co není teď, může být příště :-)))

A my se o to rozhodně hodláme pokoušet... :-) Ať už v Trenčíně, Brně nebo Bratislavě - nebo na některé další výstavě, kam pojedeme už i s Kenym... To slibujeme! :-)

Sláva vítězům, čest poraženým...