Povídání z výstavy
28.1.2006 MVP
Trenčín V1, CAJC
Rozhodčí: Miroslav Guniš
Posudek: priatelská vyrovnaná suka, štěnacia výška, súmerná stavba, výborná hlava, veku primeraná kvalita srsti, korektné končetiny, plynulý pohyb
Náš první slovenský CAJC :-)
Všechno je jednou poprvé... Ještě nedávno to byla naše první výborná, pak první CAJC - a dnes první CAJC z jiné země (nic se nemá přehánět, a tak jsme pro začátek zvolili něco jako kompromis - doma / nedoma)... Když s nápadem na Trenčín přišla Eva Hájková (ch.s. Perla mahagon) poprvé, myslela jsem si, že se zbláznila, protože my přece ještě nejsme tak sběhlí ani tady - tak se nepoženeme někam bůhvíkam ven. Pak si myslel manžel, že jsem se zbláznila já, když jsem jí na to kývla - protože přece nejsme žádní srabi :-). Tchán si bude navždy myslet, že jsme se zbláznili všichni, včetně manžela, který tam jede se mnou :-) Nicméně pohodová cesta do Olomouce před dvěma týdny a pohled do mapy, který sliboval už jen přeskočit hranici a hnedle být v Trenčíně uklidnily nás všechny (kromě tchána :-) ). Přestože byla vypsaná třída štěňat, náš Kenýšek měl smůlu (možná by tomu říkal jinak), protože neměl ještě krátce před konáním této výstavy Průkaz původu, a proto jsme ho přihlásit nemohli. Bettynce ale v cestě k jejímu prvnímu zahraničnímu výletu nestálo nic.
Jisté překvapení se konalo v podobě termínu výstavy, respektive výstavního dne pro naše plemeno - místo obvyklé neděle již o den dříve. Bůhví, jak by to dopadlo, kdybychom jinou část české výpravy na tuto skutečnost neupozornili - kdo by sbíral CACIBy a BOBa? :-) ale to jen tak na okraj :-)
S autem plným Hájkovic psů (a jejich paniček :-) ) nám tentokrát cesta ubíhala ještě rychleji, a tak jsme před branami trenčínského výstaviska zaparkovali již v 5:35.... :-) brrr, ošklivý to čas! Když si člověk v tu chvíli uvědomí, že mohl ještě 3 hodiny klidně spát, místo aby zcela nezdravě probouzel organismus v půlnoci, mohlo by ho to i celkem mrzet - ale na druhou stranu - cestou jsme potkali tři ošklivé autonehody (naštěstí pro nás v opačném směru D1) - a kdyby některá taková ucpala dopravu v našich pruzích, mrzelo by nás to jistě víc. Ani jsme nikterak nezáviděli do růžova vyspinkanému klanu českých vystavovatelů, kteří se rozhodli jinak a předchozí noc již strávili v Trenčíně na ubytovně, aby nemuseli ráno vstávat... Jenže jak jsme se později dozvěděli, zas tak moc příjemné vstávání se nekonalo, protože se málo spalo i na ubytovně, kde štěkalo moc psů i jiných živočichů... :-) A my jsme si tedy ještě schrupli na parkovišti před branami areálu, kam pouštěli zatím jen nekonečné řady prodejců, až jsme si říkali, jestli zbyde uvnitř nějaké místo i pro nás. Zbylo, poté co pánové v oranžových vestičkách nehodlali dále čelit náporu rozčileného česky hovořícího pravděpodobně vystavovatele, který chtěl také dovnitř a nechápal ani argument "začátek až v 7 hod" ani "dovnitř zatím jen prodejci" - a místo čekání do oficiálního začátku poslali raději veterinární kontrolu k bráně dříve.
V sympaticky vyhřátém
horním patře čtvrtého pavilónu jsme se tedy kolem deváté sešli ve staré
ohrané sestavě, která jakoby patřila k inventáři většiny výstav, které
jsme za poslední měsíce navštívili. Héraklés, sourozenecké trio Neptun,
Néreus a Nefertiti (ano, maminka našeho Kenyho opět na scéně), Quítin a Rhea Ilia - všichni z
ch.s. Perla mahagon, Norbu Pul-i-Khumri, naše Betula Modrá Písnička, dále
známá z olomoucké výstavy- Adélka Honzíkova cesta - a desítku zástupců
z řad tibetských španělů uzavírala jediná pro nás nová a zároveň
jediná slovenská účastnice - Léthé odkud-jinud-než-z Perla mahagon.
Rozhodčí ovšem nebyl ani z Perla mahagon :-), ale ani z propozic výstavy,
které jsme měli k dispozici.... pan Řehánek se přestěhoval o kruh vedle k
francouzským (a jiným) buldočkům a grifonkům a jim podobným pejskům
a na náš vyšel slovenský rozhodčí, pan Guniš - což neřeklo nikomu z nás
nic, takže jsme byli upřímně zvědaví... Alespoň to, že byl rozhodčí
pro většinu z nás "tabula rasa" tedy způsobovalo ono výstavní
adrenalinové napětí, jak to vlastně dopadne... Protože pohled do katalogu
vypadal celkem nevzrušivě: 4 třídy po 1 zástupci a 3 třídy, kde se
potkali celí dva soupeři :-) - jenže bůhví jak to uvidí nečitelný pan
rozhodčí? Tituly jsou nenárokové, může nás poslat zpět do Čech klidně
všechny s VDčky, protože jemu se líbí úplně jiné typy tibeťáčků :-)
Pan rozhodčí měl dostatek času si to rozmyslet, protože před námi se krčilo
52 čivav. Tenhle český přepis se mi moc nelíbí, "chihuahua"
vypadá vznešeněji - ačkoliv když si vzpomenu na některé ty rozstřesené
nahrbené kostřičky, které sotva držely na stole pohromadě a o chůzi
nebo běhu v kruhu se nedalo leckdy mluvit vůbec, protože páníček svou zaťatě
brzdící čivavu neuvláčel ani celý jeden metr (ono to po koberci špatně
klouže a tak skutečně nebylo jednoduché ji táhnout za sebou) - ano, čivava
je skutečně dostačující jméno :-) (z tohoto textu prosím jmenovitě
vypichuji slova "některé" a "leckdy" - neboť se samozřejmě
našly i zde čivavy stojící, chodící, ba dokonce i hrdě vyhlížející!
Nechci urazit majitele čivav - každý si sám vybírá plemeno, které
vyhovuje jemu - já osobně jsem spíše zastánce pejsků, které vidíte dříve,
než na ně šlápnete - ale třeba má někdo malý byt a velké kapsy! :-) a
proto přejeme i majitelům čivav hodně radosti s jejich mazlíčky a hodně
trpělivosti při jejich občasném hledání - viz 
(ilustrační foto). Ti z nás, kdo čekali, jak bude pan rozhodčí Guniš
posuzovat, viděli na výsledkové tabuli zhruba dvě třetiny VDček, což by
mohlo sice vypadat, že je přísný, ale vzhledem k tomu, co všechno bylo v
kruhu k vidění, nepřekvapila by nás i nějaká ta dobrá... Takže to spíše
ukazovalo na to, že pan Guniš umí být velmi shovívavý.
Nicméně zpět k tibeťáčkům... Původně sympaticky vyhřátý pavilonek se během čekání změnil na poněkud příliš silně pečící troubu - ovšem ne vinou organizátorů, ale naší, neboť jsme se usadili přímo pod grilem. Bettynka se měla v přikryté kleci dobře a Norbík a Nefinka se chladili mokrým ručníkem a měli to jako saunu :-). Jediné, co se snad opravdu dalo vyčíst výstavisku po stránce organizační, bylo to, že nevím, kam se poděli všichni ti prodejci, když k vidění bylo jen pět, šest stánků s "rádobyobčerstvením" - párek v hotdogu byste si raději odpustili, vzhledem k jeho sójové barvě, jenže obsluha stánku na všechny ostatní otázky s úsměvem odpovídala "To nemáme...", žužu nebylo tím pravým, co by mne v tu chvíli zlákalo, bramborák se skládal opravdu ze 100% pouze z brambor (případně bramborového prášku) - ale o nějakém koření nemohla být ani řeč, kuřecí ražniči bylo alespoň dobré, když už stálo tak příšerné peníze - a nakonec nejlepší ze všeho byl jednoznačně trdelník, který měli hned ve dvou stáncích, ale přesto se na něj vzhledem k jeho dlouhodobé výrobě stály půlhodinové třímetrové fronty. Jestli byli někde nějací prodejci tak, jak jsme zvyklí z našich mezinárodních výstav - klece, vodítka, krmení (první auto, které jsme ráno viděli vjíždět do areálu, mělo obrovský nápis ACANA) a vůbec "psí zboží", pravděpodobně nám zůstali dobře utajeni v některém jiném pavilónu... nuž, dobře jim tak... kšeft asi neměli, ale snad jim bylo teplo... :-)
Zdá se vám, že tentokrát je příliš mnoho místa zde věnováno čivavám a jídlu - a o tibeťáčcích samotných málo? No ale ono to tak taky bylo :-) Čivav bylo 52, takže jsme se na řadu dostali až v poledne, ale pak byly za půl hodinky rozdány všechny tituly včetně BOBa :-) Nutno podotknout, že pan rozhodčí nakonec přece jen překvapil, a sice tím, že tibeťáčky posuzuje na zemi, snad respektuje to, že leckterý tibetský pejsek je příliš hrdý na to, aby na něj "každý cizí" sahal a prohmatával ho, nicméně pokud je váš (stejně jako náš) tibeťáček zvyklý stát a nechat si sáhnout i na zuby zejména na stole, může ho to poněkud zaskočit. Někoho se pan rozhodčí i zeptal, jestli chce raději na stůl, někoho (jako například nás) prostě prohmatal na zemi a nedal šanci na cokoliv jiného... Ale popořadě:
Psi - třída čestná (jak nám bylo vysvětleno - poněkud nezvyklá třída na mezinárodní výstavě, ale je to stejně jako vyhlášená třída štěňat, jen taková "sranda třída" - neoficiální, bez titulu): Héraklés Perla mahagon V1 (nic jiného dostat nemohl - teda čistě teoreticky mohl samozřejmě dostat třeba VD, ale to je jednak vzhledem k jeho kvalitám v podstatě nemožné, navíc v neoficiální čestné třídě by to bylo poněkud "nahlavupostavené" - a já jsem tím hlavně myslela, že už nemohl dostat nic k tomu, jako třeba CAC :-) ). Herýsek se prostě účastnil jen tak, z dlouhé chvíle, protože ho (nebo jeho paničku? :-) ) to prostě baví - a protože když jede Quítin, tak proč by on nejel - a když už jede, tak proč by se neúčastnil :-) A když už mají tuhle levnou neoficiální třídu, tak proč by se účastnil dražší třídy šampionů, když jede v podstatě jen proto, aby nebyl doma sám? :-) Někteří páníčci své psy prostě bláznivě milují :-) Anebo že by to byl promyšlený tah a velmi přátelské gesto, jak nechat Norbíka ve třídě šampiónů jediného, když mu chyběl poslední CAC k získání Slovenského šampiona??? Ne, to určitě nenapadlo nikoho kromě mého manžela a skutečně jen žertem :-)
Psi - třída otevřená: Neptun Perla mahagon V1, CAC, Néreus Perla mahagon V2, r.CAC. Tito dva bráškové si to spolu "rozdávají" na každé výstavě, mají to asi jako takovou sourozeneckou hru jako jiní "Vadí, nevadí" nebo "Vole, padni"... Nutno podotknout, že snad většinou nevadí a nikdo zatím nepadl. Tentokrát se tedy víc líbil nežný "Džesún" a "Kukín" si počká na příště...
Psi - třída šampionů: Ch. Norbu Pul-i-Khumri V1, CAC - splnil tak podmínky ke přiznání Slovenského šampiona, a tudíž se už vůbec nezlobil, když CACIBa ve psech dostal taky Neptun...
Suky - neboli feny - třída mladých: Betula Modrá Písnička V1, CAJC. Bettynka chodila krásně, vypadala krásně a i na stole stála krásně, ale pana rozhodčího zjevně přesvědčila už na zemi, a tak se na stůl ani nepotřeboval podívat. Dostala svou první medaili, takže radost byla veliká :-)
Feny - mezitřída: Rhea Ilia Perla mahagon V1, CAC - u Koutníkových to vypadalo na druhé Vánoce :-) (Pro neznalce - Koutníkovi jsou majitelé nejen Rheunky, ale i Neptuna)
Feny - třída otevřená: Adélka Honzíkova cesta V2, r. CAC, Quítin Perla mahagon V1, CAC. Neslyšela jsem, co přesně pana rozhodčího vedlo k tomu, že dal Quítince přednost, nicméně s ním souhlasím, protože ačkoliv je Adélka krásná slečna, výraz Quítin se mi jednoznačně líbí víc.
Feny - třída šampiónů: Ch. Léthé Perla mahagon V2, r. CAC, Ch. Nefertiti Perla mahagon V1, CAC - panu rozhodčímu se jednoznačně nelíbily zuby slovenské šampionky a nepřesvědčilo ho ani horlivé ubezpečování majitelky, že je fena po úrazu čelisti (což bylo sice zjevné, ale nebylo to pravděpodobně to jediné)... navíc už od čivav bylo vidět, že pan rozhodčí nemá rád přesvědčování a ubezpečování a jakékoliv dohadování... takže svůj názor nezměnil, což Slovenka okomentovala slovy "Zase se mu nelíbila, stejně jako na minulé výstavě, tam by jí snad býval dal VDčko, kdyby si na poslední chvíli nevšiml, že je ve třídě šampiónů..." :-)) co dodat? :-) snad jen, že Nefinka sice nebyla tolik při srsti (není po štěňátkách přece jen ještě tak dlouho), ale stejně jí to slušelo a ten CACík se jí rozdělaného Slovenského šampióna hodil taky, už jí chybí jen jeden, takže se určitě nezlobí :-)
CACIB fena - opět Rhea Ilia, čímž vyšroubovala radost u Koutníků do nejvyšších obrátek - ale zároveň způsobila poněkud rozpaky, kdo že to vlastně povede Neptuna, když mají dva pejsci s jednou paničkou jít o BOBa? Náhradní paničku si tedy půjčili a na BOBa nastoupili Neptun s paničkou vlastní, Rhea Ilia s vypůjčenou a Betulka se svou jedinou :-) Pan rozhodčí pogratuloval Neptunovi a Ireně k získání BOBa, ovšem nikdo si neuvědomil, že při hledání náhradního handlera, na což měla sotva pár vteřin, si správná Koutníkovic panička nesundala číslo Rheunky, a tak dostala BOBa oficielně Rha Ilia... alespoň na pár hodin, pokud se podařilo nakonec vše vysvětlit a změnit - ale pokud si pan rozhodčí nebude schopen vzpomenout, nemůžeme se mu divit. Takže kdo vlastně bude mít přiznaného BOBa z Trenčína 2006, zůstává překvapením i pro nás :-) Nicméně my máme slovenský CAJC a pokusíme se mu sehnat brášku za měsíc v Bratislavě :-)
Sláva vítězům,
čest poraženým (i když tam tentokrát nebyli :-)... 