Povídání z výstavy

25.2.2006 Spec. výstava Bratislava VN1 (Keny), VD1 (Betty)  

Rozhodčí: Tatjana Urek (Slovinsko)

Posudek Vulcanus: pěkný v typu, pěkná hlava a výraz, dobrá délka krku, korektní horní linie na tento věk, mírně níže nasazený ocas, korektní úhlení vzadu, mírně strmější vpředu, dobrá kvalita srsti na tento věk, pěkný pohyb

Posudek Betula: pěkná samičí hlava, mírně kulatější oči, dobrá délka krku, horní linie by měla být rovnější, mírně níže nasazený ocas, dobré úhlení vpředu, velmi úzká vpředu, velmi se bojí, při pohybu překřižuje přední packy, výborná kvalita srsti

foto zde

 Co se stalo?

Tak tuto otázku jsem si od bratislavské výstavy položila už snad stokrát... odpověď jsem stále nenalezla. Nejde o to, co se stalo tam - ale co se stalo někde dřív, aniž bych o tom věděla. Naše Betty se pravděpodobně rozhodla, že tohle trajdání pro ni není... Ale popořadě, abyste z toho taky něco měli :-)

Pozvánka na speciálku slovenského klubu Lhasa apso a TS jsem dostala od paní Ivety Petrákové, chovatelky lhas, které jsem se kdysi ptala na plánované akce u nich a která si na mě laskavě vzpomněla... netušila jsem, že informace o této výstavě nikde moc veřejně neproběhla, takže se o ní většina českých nadšenců nedozvěděla vůbec, případně dozvěděla až ode mne v Brně - příští rok už by to snad mělo být lepší, už se připravují nové stránky slovenského klubu - takže jsme tam jely s Evou Hájkovou (Perla mahagon) samy a téměř samy jsme tam i byly :-) Přivezly jsme 4 tibeťáčky a výstavy se jich účastnilo 7 (+ jedna slečna si nesoutěžně hlídala svého partnera), samozřejmě všichni alespoň původem z České Republiky. 

Většina našeho soustředění byla směrem ke Kenymu a jeho "poprvé" - zvládne to? Jak bude chodit? Jak se bude chovat, až na něho úplně cizí člověk bude sahat? Nebude se bát? Keny je kus chlapa, který běžně zvládá všechno "s přehledem a po svém" - to znamená, že je totálně nad věcí a děsný "chlapák", ale přeci jen se v něm občas probudí nejistota jeho pěti měsíců a pak se může stát cokoliv. Může se šprajcnout nebo třeba učůrnout - což ještě stále dělá pokaždé, když se bojí. Nehledě na to, že fakt nemá rád, když mu vodítkem řídím, kam může a nemůže. Prostě chlap! Hned na začátku nás přesvědčil, že na svých zvycích nehodlá ani v zahraničí pranic měnit. Jakmile jsem ho poprvé postavila na nablýskané klouzavé parkety (paní organizátorka se nám všem několikrát omlouvala, že koberec včera rozbalili a byl tak zaprášený a špinavý, že by se nám to opravdu nelíbilo a určitě budeme radši takhle na holých krásných parketách - nakonec na ně nalepili alespoň proužek čehosi neklouzavého... což o to, pochopení by bylo, ale pejskům to jaksi nevysvětlíte - a klouzalo to fest!), hned jsem šla utírat loužičku. Keny nebyl ani trošku rád, že je uvnitř krásného teplého útulného kulturního domu Devín, a abych si jako nemyslela, že ho to přejde, druhou mokrou stopičku za sebou nechal i v kruhu, jakmile jsem se s ním zkusila projít... cítila jsem ve vzduchu zle... Bettynce to sice klouzalo, ale chodila v kruhu krásně, i po tom proužku neidentifikovatelné hmoty se prošla bez problému. Oba jsem je tam vzala třikrát, než se naučili i poměrně neklouzat. 

Příjemné překvapení oproti všem jiným výstavám, které jsme doposud zažili, bylo celkově domácí prostředí, které ještě podtrhlo oficiální uvítání a představení organizátorů a rozhodčích. Tibeťáčci šli na řadu hned jako první a samozřejmě šel jako úplně první náš Keny, jakožto zástupce třídy štěňat. Keny byl úžasný, klouzání ho nerozhodilo, rozhodčí mu v kruhu nepřekážela, takže docela pěkně chodil a když ho zrovna nehladila (to on si s dovolením klidně na to mazlení sedne), tak i opravdu pěkně stál, takže posudek nemohl být jiný než pěkný (mmch. ten nízko posazený ocas měli asi všichni - možná jen otázka názoru...) a známka "velmi nadějný" byla samozřejmostí. Veškerá nervozita a strach ze mě v tu chvíli opadly a už se přece nemohlo stát nic nečekaného (na africké tanečky naší kočindy v Brně jsem si v tu chvíli vůbec nevzpomněla, protože jsem to považovala za zcela uzavřenou záležitost mezi ní a panem Matyášem)...

Po Kenýškovi měl nastoupit v otevřené třídě Ifiklés Perla mahagon, který bydlí snad přímo v Bratislavě, ale nějak nestihl dorazit, což nás mrzelo, protože jsme na něho (jakožto na pro nás zcela nový objekt) byli velice zvědaví... takže nastoupil Kenyho otec, Norbu Pul-i-Khumri, jediný zástupce třídy šampiónů. Získal CAC bez mrknutí oka a přísahala bych, že snad i bez uklouznutí - vypadal, jakoby na takto naleštěných parketách tančil každý večer... 

A došlo i na dámy, v první bojové linii (tř. mladých) osamocená Betula Modrá Písnička. V půlce prvního kolečka v kruhu jí to uklouzlo a Betty se zastavila, jakože dál nepůjde. Jemné zatáhnutí ji ale přesvědčilo a vše se zdálo být ok - ovšem jen do okamžiku, kdy měla vkročit na to cosi ono nekluzké... - to odmítala a už sebou začala šít... Tak ji rozhodčí "netrápila" a šlo se rovnou na stůl. Jenže nastaly africké tanečky pro starší a pokročilé... jestli jsem v Brně byla překvapená, co se děje, tady jsem byla témeř v šoku a Betty byla k neutišení. Rozhodčí se opravdu snažila, ale snad to bylo tím slovinským přízvukem, že Betty její angličtině neporozuměla, rozhodně se nehodlala uklidňovat a pěkně stát. A to ani poté, co jsem jí  začala uklidňující průpovídky paní Urek překládat pro jistotu do češtiny. Nepomohlo nic, Betty sice poslušně stála (podpírána na obou koncích těla mnou), ale třásla se jako osika. Paní Tatjaně nezbylo nic jiného, než jí to napsat do posudku a udělila nám VD.  Ani zlobit jsem se na ni nemohla... Sice posuzovala poměrně přísně i ostatní, ale přeci jen šlo o speciální výstavu - a to jsme zvyklí i u nás na velmi podrobné a přísnější hodnocení... 

Výstava pokračovala - Léthé Perla mahagon v otevřené třídě Betulku nenapodobila a získala CAC, stejně jako po ní ve třídě šampionů Ann-Prul Kvítek Tibetu a r.CAC Nefinka (Kenyho maminka Nefertiti Perla mahagon). O vzrušení se ale přece jen postaral Ifiklés Perla mahagon, který se se svou paničkou dostavil uprostřed posuzování fen a poté, co panička prohlásila cosi o dopravní zácpě, šli v podstatě rovnou "na plac" - a kromě CACu si o pár minutek později Ifiklés odnesl i BOBa (respektive "bé-o-bé", jak to hezky vyslovoval slovenský "student judge", čili pravděpodobně místní hospitant na zaučení). A kdyby nás z pořádajícího klubu ještě všechny nenahnali na společné foto všech zúčastněných tibeťáčků (Ann-Prul se někam vytratila, ale zase se fotila i neúčatnice Bao-Jing, která pouze doprovázela Ifikla), mohl Ifiklés na celé výstavě strávit cca 20 minut - tomu říkám "krátká cesta k vítězství".... ačkoliv, abych byla zcela přesná, musel určitě ještě poté poměrně dlouho čekat na zapsání svého úspěchu do rodokmenu, protože to se provádělo podle organizátorů v kruhu po skončení posuzování (po nás měli jít podle katalogu ještě 103 psi v tomtéž kruhu!), což jsme ovšem neměli dvakrát chuť podstoupit, zejména vzhledem ke čtyřem hodinám jízdy před námi, takže se Eva Hájková (jíž se to týkalo, nás samozřejmě ne) pokusila slovenského "bé-o-bé" muže umluvit a poté, co mu rozmluvila jeho názor, že se to bude zapisovat "kdekoliv jinde, jen ne v kruhu", jejímu šarmu přece jen neodolal a přání vyhověl :-)

Abych pravdu řekla, to "védéčko" (pro které jsme si ale fakt do Bratislavy nepřijeli) mi nevadilo tolik, jako fakt, že Betulka stávkuje a její výstavní budoucnost se začíná jevit poněkud mlhavě... Na jaro máme přihlášené 4 výstavy :-(  - třeba ji to přejde a zase se uklidní, třeba se bude úplně stejně chovat na všech čtyřech... třeba se to zlepší po štěňatech, až bude dospělá, třeba nikdy...

Pozitivní ovšem je, že máme doma ještě druhého výstaváčka a ten tomu třeba přijde na chuť lépe :-)

 Všem zúčastněným gratulujeme...